Hlavní viniční tratě se táhnou od města Hustopeče, někdejšího hlavního střediska oblasti, přes Starovičky, Velké Pavlovice, Bořetice, Vrbici a Kobylí do Velkých Bílovic. Na velkopavlovicku jsou zastoupeny všechny geologické prvky jižní Moravy, vápenité jíly, splíny i pískovce. Zatímco v severní části oblasti převládají bílé odrůdy, napřklad kdysi nejrozšířenější Neuburské, vhodné pro svůj bujný růst do suchých svahovitých poloh, centrální části s půdami s vyšším obsahem hořčíku dominují modré odrůdy. Vinohrady leží zpravidla na svazích s jihozápadní a jižní orientací, kde zrání hroznů urychlují teplé fénické větry. Zdejším vínům nechybí ovocné a květinové tóny výrazných vůní i svěžest, podporovaná vyšším obsahem kyselin. Osobitý charakter je dán vyšší nadmořskou výškou a severnější polohou vinic.
Asi první zmínka o vinařství na velkopavlovicku je z roku 1252, kdy Boček z Obřan daroval nově založenému cisterciáckému klášteru ve Žďáru třetinu výnosu ze svých vinohradů v Pouzdřanech, Zaječí a ve Velkých Pavlovicích. Od 13. století do vinařství na moravském venkově vstupovali bohatí měšťané. Protože dobrá vinice mívala větší cenu než pěkný dům, ukládali obyvatelé Brna, Znojma či Olomouce své finance právě do vinohradů. Tehdy se zformovalo kdysi nejvýznamější moravské vinařské středisko Hustopeče. Podnikaví moravští vinaři se snažili vyvážet svá vína do severněji položených oblastí Evropy; v roce 1375 například císař Karel IV. povolil městu Znojmu vyvážet znojemská vna do Čech, Slezska a Branibor. Ze zahraničních vín se ovšem stala nevítaná konkurence. V listině z 5. dubna 1325 král Jan Lucemburský stanovil, že v Brně se od sklizně hroznů až do Velikonoc smějí šenkovat jen vína domácí a zakázal prodej rakouských vín. Do městských bran se navíc postavili profesionální ochutnavači, kteří přímo na místě zjišťovali původ dovezených vín a do města pouštěli jen vína moravská. Privilegia se později rozšířila i do jiných měst a panovníci opakovaně potvrzovali jejich platnost.
Protože na půdách s vysokým obsahem hořčku se daří zejména modrým odrůdám, velkopavlovickou oblast proslavila nezaměnitelná červená vína. Vyhlášená je především odrůda Frankovka s typickou purpurovou barvou, skořicově višňovým aroma a minerální, jemně tříslovinovou chutí s pikantní kyselinkou. Z modrých odrůd z této oblasti si zaslouží pozornost také výrazně višňové až černorybízové Svatovavřinecké, z bílých odrůd se daří Veltlínskému zelenému s kouřovou vůní a pikantně ovocnou dochutí či Müller Thurgau. Pozoruhodná vína dávají též aromatické odrůdy Muškát moravský a Tramín červený s typickými kořenitými tóny v chuti a vůní čajových růží i medových tónů hrozinek. Ve šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích se zrodily čtyři bytostně moravské odrůdy - bílé odrůdy Aurelius a Pálava a modré odrůdy André a Agni, které vzniklo křížením André s odrůdou Irsai Oliver.